Menu
CZE
Infolinka +420 222 999 000
Václav - 14. 8. 2019

Václav

Václav

Jmenuji se Václav Hlaváč a můj příběh začal v roce 2018, kdy mi byl diagnostikován nádor v mandli s metastázemi v uzlinách. Díky léčbě v Protonovém centru žiju a opět se raduju s rodinou.

O své diagnóze jsem se dozvěděl zničehonic. Když jsem jel domů práce, něco mě začalo lehce šimrat na krku a když jsem se následujícího rána probudil, našel jsem si na krku bulku. Dva dny poté jsem zpozoroval podobnou bulku i za svým uchem a to už jsem tušil, že je něco v nepořádku. Vedl jsem hektický život jako asi každý v dnešní době, takže o to větší šok byl, jak neohlášeně a bez jakýchkoli příznaků se rakovina dostavila. V podstatě už na první prohlídce, kde mi byly odebrány vzorky, mi doktor pověděl, že všechny moje výsledky jsou negativní, ale poté nabral malou kapku krve na sklo, podíval se proti světlu a řek: „Vidím tam rakovinový buňky.“ Když vám někdo sdělí takovou věc, nevíte, jak máte reagovat.

Za další týden jsem šel na vyndání uzliny, přičemž jsem se o nádoru za dvacet minut měl dozvědět více. Zatím jsem totiž ani nevěděl, kde přesně se nádor nachází a jestli je zhoubný nebo ne. Rodině jsem se ze začátku nesvěřoval. První jsem to jen mimoděk ve dveřích oznámil své přítelkyni a šel jsem do práce jako obvykle. V životě se obecně snažím vypořádat s problémy prací a jinak tomu nebylo ani v tomto případě. Týden na to jsme šli k primáři pro výsledky a ten nás šokoval tím, že nádor tam skutečně je. Řekl, že je schovaný v mandli a že mě čeká druhá, tentokrát ještě nepříjemnější, operace. Řekl ale také něco, co je podle mě tou hlavní a nejsilnější motivací celý proces léčení projít, a sice že se moje diagnóza dá léčit.

O Protonovém centru jsem se dozvěděl už rok předtím, než byla stanovena moje diagnóza, protože táta mojí přítelkyně Radky měl karcinom prostaty a my jsme se tak shodou okolností dozvěděli o Protonovém centru, když jsme zjišťovali potenciální možnosti léčby. Také díky již předem nabitým zkušenostem jsme do Protonového centra volali hned, jak nám přišly první výsledky. Bohužel jsem se setkal s negativními reakcemi na protonovou léčbu v nemocnici, kde jsem se léčil. Dokonce i výsledky veškerých vyšetření, která mi byla prováděna v mojí nemocnici, jsme tajně posílali do PTC. Mým druhým velkým problémem hned po rakovině samotné, byla moje zdravotní pojišťovna. Ta byla snad ještě větší komplikací než všechno předtím. I proto to nejvíc skličující, co mě léčbou provázelo, byl čas. Já jsem si musel vybrat a být buďto do 6 týdnů na klasické operaci, anebo maximálně do 8 týdnů začít s ozařováním. Mně ale o týden dříve volali z PTC, že pojišťovna mojí léčbu protonem neschválila. V tu chvíli vstoupila do hry paní Galušková, ředitelka klientského servisu, která mně a přítelkyni velmi pomohla. Bylo neuvěřitelné, kolik toho po telefonu za jeden večer pro nás dokázala vyřídit. Ještě toho večera pro nás v PTC napsali odvolání a ve čtvrtek odpoledne už byla moje žádost schválená.

Před nástupem do léčby jsem neměl pořádnou představu o jejím průběhu a mylně jsem se domníval, že ozařování nebolí. Tak tomu bohužel nebylo. Já jsem podstoupil čtyři chemoterapie a třicet pět ozáření, která trvala deset minut až půl hodiny a na která jsem docházel téměř denně. Je nutno říci, že ozáření probíhala až na pozdější bolesti dobře. Když vám poprvé oznámí diagnózu, jediné, na co doopravdy myslíte a z čeho máte strach, je myšlenka na to, že zemřete. Překvapivě z léčby jako takové jsem ale strach neměl. Dnes už se cítím velmi dobře. Pořád mám sice problémy, ale ty jsou zanedbatelné v porovnání s tím, jak jsem se cítil po ozařování. Když moje ozařování skončilo a paní doktorka řekla, že bolesti budou ještě čtrnáct dní pokračovat, nechtěl jsem jí věřit. Kritická situace pro mě nastala hlavně mezi čtvrtým a šestým dnem po ozařování, kdy jsem už začal myslet na nejhorší. Poté už naštěstí bolesti jen ustupovaly.

Víra v to, že všechno bude fungovat tak, jak má, to je strašně důležitá věc. Jiné druhy léčby, na které jsme zvyklí u nás, se s protonem nemohou vůbec poměřovat. Nejdůležitější na boji s rakovinou je nebát se informovat a nemít strach z nových věcí a především děkuji všem doktorům a všemu zdravotnímu personálu, který mi v průběhu léčby pomohl a také Protonovému Centru.

Zpět
Více informací o o souborech cookies naleznete zde