Vlasta.cz – 16. 6. 2017

Příběh Kristýny s rakovinou levého prsu: Odmítla chemoterapii a rozhodla se jinak

Mladá maminka, pětatřicetiletá vysokoškolská učitelka toxikologie z Českých Budějovic Kristýna je týden po ukončené léčby rakoviny prsu. Nevolila léčbu podle prvního lékaře, ale hledala tu nejlepší pro sebe. Odmítla chemoterapii, zvolila operaci a protonovou terapii. Odmítnout návrh lékaře nebylo jednoduché, volila cestu konzultace s mnoha dalšími lékaři. Tato cesta nebyla jednoduchá, ale zvládla to. Při ohlédnutí zpět za celým rokem už dokáže zcela s nadhledem říci, co pro ni bylo nejtěžší. Oznámit diagnózu své mamince a tátovi.

1. Je to přesně rok, kdy vám intuice začala říkat, že není něco v pořádku. Jak vidíte ten celý rok zpět?
Rok, který nechce nikdo prožít. Rok, na který nezapomenete. Rok, kdy si uvědomíte, co v životě chcete. Že vaší největší touhou je vidět, ač není ještě ve školce, jak váš syn jde k maturitě. Rok, kdy přehodnotíte vše. Rok, kdy hledáte směr. Rok, kdy si přejete, abyste neztratila sílu.

2. K čemu jste potřebovala největší sílu?
Zvládnout sama sebe a přijmout ten fakt, že statistika je neúprosná. Každý třetí člověk onemocní rakovinou a já nechtěla tento fakt přijmout. Když se ohlédnu, největší sílu jsem potřebovala v momentě, kdy jsem svým rodičům oznamovala, že já jsem ta třetí.

3. Co se ve vás v tu chvíli odehrávalo?
Že jsem také rodič. Že jako rodič zvládnu vše. Ale že bych nikdy nechtěla být postavena před nějaký problém mého dítěte, který neovlivním, nevyřeším, který nemůžu vzít na sebe. Protože to by udělala každá máma.

4. V čem vám byli rodiče největší oporou?
Maminka v tom, co je pro mámu vlastní. Je tady vždy pro mě. Vždy cítím bezpečí u ní, vždy s čímkoliv za ní mohu přijít. Pomáhali mi všichni. Manžel i jeho rodina. Manželova maminka se dokonce jmenuje Vlasta a odebírá Vlastu. Je zajímavé, že když jsem časopisem listovala, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou budu jejím čtenářům vyprávět můj příběh. Velikánskou oporou byl můj táta. Naskočil ihned do hledání té nejlepší léčby pro mě.

5. Jak vám ji pomáhal hledat?
Cestu za uzdravením popisuji v příběhu. Táta byl ten, kdo zbystřil při slově radioterapie a hledal tu nejšetrnější pro mě. I přesto, že v Českých Budějovicích je možnost radioterapie, nechtěla jsem podstoupit fotonovou léčbu. Velice jednoduše řečeno – to, co se ozáří, to se zničí. Potřebovala jsem zničit pouze rakovinu, pokud nějaké zatoulaná buňka ještě někde putovala v prsu. Což o to, ale nechtěla jsem poničit zdravé orgány, které jsou blízko prsa – plíce a srdce. Přinesly by mi do budoucna vedlejší účinky například v podobě infarktu. A když léčím rakovinu, nechci si zadělávat na další velice vážné nemoci. V Čechách je dostupné snad ve všech krajských nemocnicích běžné fotonové ozařování. Kvůli těmto popsaným obavám jsem se ho bála. A právě tatínek přišel s tím, že na jednom místě u nás je i ozařování protonové.

6. V čem vás přesvědčil proton?
Je to nejšetrnější radioterapie na světě. Je to fyzika. Rozumím fyzice. Zničí pouze to, co má zničit. Prostudovala jsem si vše o protonové léčbě, ve světě funguje už 25 let, takže to zase taková novinka také není, jak si mnoho lidí ještě občas myslí. Proton mi dal jistotu, že mě ochrání od toho, co potřebuji, a nedopustí, abych měla po léčbě rakoviny další a zbytečné vedlejší účinky, jako jsem již například mluvila o infarktu. Proton mi dal do života jedno jméno, které nezapomenu – doktorku Pásztorovou. Vše mi vysvětlila. Když jsem se s ní před týdnem loučila, a rozplakala jsem se jí vděkem v náručí, viděla jsem, že i ona má slzy na krajíčku. Fandila mi celou dobu. Děkuji jí za to. Pomohlo mi to.

7. Cítíte se jako bojovnice?
I přesto, že jsem odmítla chemoterapii, to jen díky tomu, že jsem si opravdu zjistila, že pro mě není naprosto nezbytná. I přesto, že jsem se neustále ptala lékařů a dalších lékařů a i přesto, že jsem si vše sama vystudovala, protože těmto věcem rozumím, necítím se ani jako bojovnice. Ale jsem si na druhou stranu vědoma toho, že jsou ženy, které prostě nemají ty informace, ani jim nerozumí, a proto věří svému lékaři a nehledají ani další názor.

8. Právě proto jste se nabídla, že jim budete nablízku?
Ano, cítím to jako svou povinnost. Faktem je, že ne každá žena, která má rakovinu, je toxikolog a rozumí těmto záležitostem ohledně léčby a umí si tak vyhledat potřebné informace. Pokud žena, ať je to mladá slečna, mamina jako já nebo babičky, bude mít zájem si se mnou popovídat, protože bude potřebovat nějaké informace, ráda se s ní spojím.

9. Kontaktoval vás už někdo?
V den, kdy na facebooku Centra protonové terapie byl zveřejněný můj příběh, se mi ozvala Blanka, která začíná léčbu. Zajímalo ji vše, pocity, konkrétní věci, jak léčba probíhá. Strávily jsme komunikací celé odpoledne. A další žena se mi ozvala dnes. Zatím vím jen, že se jmenuje Pavla, má rakovinu levého prsa a chce protonovou terapii. Budu s ní ve spojení dnes.

10. Máte vzkaz pro čtenáře Vlasty?
Dobře, že jste řekla čtenáře. Já Vlastu znám a vím, že nemá jenom čtenářky. Přemýšlejte pozitivně. Během léčby jsem si vryla do paměti slogan, který na klinice mají: Think like a s proton, always positive. Mysli jako proton. Vždy pozitivně. Také to, aby byly zdravé a pokud by je potkala nemoc, ptejte se na názor více lékařů, jde o vaše zdraví a o váš život.


Publikováno: 20.06. 2017

Diagnózy, které léčíme


Objednat se
loading