Hospodářské noviny – 27. 9. 2017

Česko, žádaný lékař Evropy

ŠPIČKOVÉ ZDRAVOTNICKÉ SLUŽBY LÁKAJÍ DO ČESKA PACIENTY Z CIZINY

Zdravotnický turismus 

Česko získalo pověst místa, kam se vyplatí jet kvůli moderní léčbě rakoviny, neplodnosti nebo levnější plastice. Plán propagovat zemi v této oblasti ale vyšuměl.

Rodina Briana Taylora, pacienta s rakovinou prostaty ze severoanglického Nottinghamu, se letos rozhodla odmítnout léčbu hrazenou tamním zdravotnictvím a péči o svého člena svěřila českým lékařům.

Taylorovi je 84 let, a než odešel do penze, byl učitelem. Čtyři týdny ozařování v pražském Protonovém centru, nejmodernějším zařízení tohoto typu ve východní Evropě, ho budou stát asi 30 tisíc liber (887 tisíc korun). Další peníze jsou na pronájem bytu, taxíky a letenky.

Inovativní léčba protonem, která je v Česku dostupná už od roku 2013, zatím ve Velké Británii chybí. A tak když se objeví specifická diagnóza, u které je vhodné použít novou ozařovací „zbraň“ proti nádorům, navrhují britští onkologové pacientům ošetření v Praze. Taylorův syn Shaun, který v minulosti sám rakovinu prodělal, vidí v protonové kúře naději, že se jeho otec vyhne bolestivému utrpení, které zažil při klasickém ozařování. A to i přes to, že se britské pojišťovny zdráhají zákrok hradit.

„Před pěti lety jsem se léčil s rakovinou jazyka tradičním způsobem a mělo to hodně vedlejších účinků. Nechtěl bych, aby můj táta tímhle procházel v 84 letech,“ říká Shaun Taylor v čekárně Protonového centra v areálu Nemocnice Na Bulovce. „Myslím si, že už jsou lepší technologie, abychom posunuli ten problém víc do budoucnosti. I kdybychom se nedobrali lepšího výsledku než doma, je to O.K. Když budou vedlejší příznaky malé, tak nám to pořád stojí za to.“

Zájem Britů o Protonové centrum je příkladem jevu, který se označuje jako zdravotnický či medicínský turismus. Motivem je nedostupnost dané péče v domovské zemi (či dlouhé čekací lhůty) nebo možnost pořídit zákrok či operaci v cizině levněji.

Podle odborníků má Česká republika v této oblasti co nabídnout, a tak je stále vyhledávanějším cílem pro ty, kteří jsou ochotni za medicínskými službami vycestovat. Ačkoliv tvrdá data o této specifické skupině návštěvníků chybí, ročně v tuzemsku tito lidé utratí stovky milionů korun za chirurgické zákroky, plastické operace, umělé oplodnění a ošetření zubů. Zásluhu na tom má nejen velké spektrum kvalitních klinik a zařízení, ale i nízkonákladová letecká doprava, dostupnost informací na internetu a pověst Česka coby bezpečné země s razítkem členství v Evropské unii.

 

Praha – nejlepší varianta

Pražské Protonové centrum bylo v době svého vzniku před necelými čtyřmi roky teprve pátým zařízením v Evropě – a jediným v postkomunistickém bloku-, které tuto inovativní léčbu nabídlo. Od té doby se podle primáře Jiřího Kubeše počet zahraničních pacientů každý rok zhruba zdvojnásobí. Letos centrum obslouží asi 1400 pacientů a ze zahraničí jich bude téměř třetina. Po Slovácích jsou právě Britové druhou nejpočetnější zahraniční skupinou.

Služby Protonového centra si chválí také 67letý Arthur Littlefair, který do Prahy přijel ze severoanglického hrabství Yorkshire. Littlefair prochází tento měsíc ozařováním nádoru v oblasti pod okem. Prahu mu doporučili jako nejlepší variantu onkologové z Freeman Hospital v Newcastlu.

Podle něj v Británii o pražské klinice vědí i ti, kteří o způsobu léčby rakoviny nemají ponětí. Je to kvůli kauze dětského pacienta Ashyi Kinga z léta 2014. Jeho rodiče se dožadovali, aby byl chlapec po operaci nádoru mozku ošetřen v zahraničí protonovou technologií. A po neshodách s lékaři v nemocnici v Southamptonu chlapce unesli. Tím na sebe přivolali celoevropský policejní zátah, který skončil až zatčením v jižním Španělsku. V Británii případ řešil i Nejvyšší soud. Chlapec nakonec mohl odcestovat za ošetřením do Prahy a rodina později řekla, že mu to zachránilo život. Kauza zaměstnávala britská média několik týdnů, a dokonce způsobila i změnu postoje tamního veřejného zdravotnictví k financování protonové léčby. Zařízení má v zahraničí pověst nejmodernější technologie, ale v Česku je jeho image pošramocená, mimo jiné kvůli smlouvě s VZP, která skončila u soudu. Centrum, u kterého se odborníci přou, zda v českých podmínkách najde plné využití, také sklidilo kritiku za agresivní shánění klientů, třeba formou inzerátů v metru, což v onkologii není běžné.

 

Hezčí prsa z Česka a zuby z Maďarska

Zatímco pacienti ze Slovenska, Velké Británie nebo zemí bývalého Sovětského svazu do Protonového centra míří kvůli nedostupnosti podobné léčby doma, v jiných případech jde o specifické obory, ve kterých jsou Češi celebritami. Fyzioterapeut Pavel Kolář například napravuje ve své klinice pohybový aparát řadě zahraničních manažerů nebo vrcholových sportovců, například srbské tenisové hvězdě Novaku Djokovičovi. Naopak u plastické chirurgie a estetické medicíny jde hlavně o ceny, které mohou být i o polovinu nižší než na Západě.

Medicom Clinic, druhá největší klinika na tuzemském trhu v oblasti estetické chirurgie a korektivní dermatologie, má téměř 30 procent svých příjmů právě od zahraniční klientely. V pobočkách v Praze, Brně, Ústí nad Labem a Jihlavě provede ročně více než 1000 estetických operací prsou, stovky liposukcí a jiné zákroky. Ze zahraničních klientů je většina z německy mluvících zemí. 

Spoluvlastník a ředitel Medicomu Petr Toufar říká, že v estetické chirurgii nebo dentální hygieně jsou schopni nabídnout minimálně stejnou kvalitu jako v západní Evropě. „Ale aby někdo měl motivaci za takovým zákrokem vycestovat do zahraničí, nestačí jen super kvalita, musí to také dávat ekonomický smysl. Představte si, že byste měl takhle vycestovat na Ukrajinu. Jaký by musel být rozdíl v ceně, abyste do sebe nechal řezat?“ vysvětluje Toufar.

Cena operace pro zvětšení prsou, při plné anestezii, stojí v Medicomu kolem 3200 eur, v západní Evropě za srovnatelný zákrok zaplatí klientky asi 6000 eur. Přestože poptávka cizinců po estetických zákrocích v Medicomu stoupá, rozdíl v cenách u nás a v západní Evropě se už podle Toufara začíná zužovat. Je to způsobeno růstem platů nelékařského personálu ve státním zdravotnictví, se kterým musí privátní kliniky držet tempo. Zároveň některé kliniky na Západě, například v Německu, snižují ceny, aby udržely zákazníky.

Jako destinace pro zdravotní turismus ale Česko soutěží s jinými zeměmi. Ve východní Evropě jsou to hlavně Maďarsko (na Západě synonymum pro levnější dentální zákroky) nebo Polsko. „Někteří klienti za námi jezdí z Rakouska, protože to mají blízko například do Brna. Ale třeba Britové zvažují mnohem víc, kam na operaci vycestovat – od Thajska až po Turecko,“ říká Toufar.

Na rozdíl od těchto zemí se ale Česká republika dostává do nevýhody, protože leckde s propagací aktivně pomáhá stát. Například v Maďarsku stát privátním firmám přispíval na marketing v zahraničí. V Polsku dokonce existuje státem zřízená agentura na podporu medicínského turismu. Turecká vláda zase financuje výstavbu zdravotnického komplexu, největšího v zemi, kde z velké míry počítá právě se zahraničními pacienty.

V Česku ze zdravotnického turismu těží hlavně soukromé kliniky, které sází na vlastní marketing. Více zahraničních pacientů by ale mohlo vytvořit pracovní místa, příjmy z daní, know-how a přidanou hodnotu, ze které by ve výsledku těžila celá oblast zdravotnictví. Myslí si to Oldřich Pospíšil, který byl od roku 2014 do loňska poradcem ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka. Pospíšilovým úkolem tehdy bylo vytvořit plán podpory medicínského turismu, který by přivedl zahraniční pacienty i do státních nemocnic.

„Iniciativa by pomohla navýšit úroveň standardu v jednotlivých zařízeních. Nemocnice by musely soutěžit s tím nejlepším, co ve světě je, a jít dopředu i s vývojem technologií,“ popisuje Pospíšil. Výsledkem by samozřejmě byly také peníze pro nemocnice. Česko podle Pospíšila má oproti sousedům výhodu v tom, že může nabídnout nejen kvalitní lékařské ošetření, ale i následnou lázeňskou péči. „Setkávám se s tím, že pacienti jedou za náhradou kyčelního kloubu třeba do Maďarska, ale na doléčení přijedou k nám. Tyto dvě služby potřebujeme propojit,“ míní Pospíšil.

 

S nulovou odezvou 

Pospíšilův projekt zahrnoval výběr zdravotnických služeb, které české nemocnice mohou cizincům nabízet – ortopedii, onkologii a kardiochirurgii. Ve spolupráci s agenturou Czech Tourism také vznikly propagační brožury v různých jazycích, včetně čínštiny a arabštiny, a záměr byl také prezentovat zemi na mezinárodních výstavách medicínské péče. Šlo i o to, sbírat data o tom, kolik cizinci v Česku za ošetření utratí, nebo certifikovat kliniky a zprostředkující agentury. Pospíšil řekl, že na rok 2015 byla pro projekt vyčleněna částka 5,6 milionu korun, ale další rok už peníze nepřišly, protože se změnily priority.

„Snaha byla, ale díky jiným velmi naléhavým úkolům se medicínský turismus pověsil na hřebík. Na ministerstvu nikdy neřekli ne, ale peníze pak už nepřišly,“ popisuje Pospíšil konec projektu. Nabídka podpory se setkala s „takřka nulovou odezvou“, a tak projekt skončil, sdělila HN Štěpánka Čechová, mluvčí ministerstva zdravotnictví. Také česká asociace medicínského turismu, u jejíhož zrodu Pospíšil stál, je podle poradce „polomrtvá“.

Do byznysu s propagací Česka jako cíle pro zdravotní ošetření se pustily soukromé agentury, jako je například Royal Medical. Ta působí od roku 2011 a patří mezi asi desítku těch větších. Cizincům hledá vhodné kliniky, poskytuje poradenství a služby na místě, včetně třeba hlídání psa v době ošetření klienta. Cílí na pacienty z Německa, Rakouska a Ruska a připravuje otevření pobočky ve Velké Británii. Ředitelka Alena Podlucká tvrdí, že klienti nechají každý rok v tuzemsku víc a víc peněz a ze všech služeb je nejvíce zajímá léčba neplodnosti. Neplodné páry tvoří asi 30 procent klientů Podlucké.

Zájem o asistovanou reprodukci potvrzují i údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Počet žen, které k nám přijely ze zahraničí kvůli mimotělnímu oplodnění, se za čtyři roky zvýšil o 70 procent na 3030 v roce 2014. V této oblasti je pro Evropany Česko nejoblíbenější destinací hned po Španělsku, říká Tonko Mardešić, vedoucí lékař Sanatoria Pronatal, které má po republice už šest center. Do reprodukční medicíny investoval i miliardář Andrej Babiš.

Podle Mardešiče je chyba, že kvalitu českých klinik stát nepropaguje.  „Snažím se proto všude upozorňovat, že reprodukční medicína je jedním z vrcholů českého zdravotnictví a že by tato skutečnost měla být prezentována mnohem aktivněji, než se to děje. Pokud se to vůbec děje,“ hodnotí situaci Mardešić. Nezájem státu zmiňuje i Petr Toufar z kliniky plastické chirurgie Medicom. „Já podporu státu za celou dobu, co existujeme, v ničem necítím,“ říká manažer. „Jediné, co nás podpořilo a co podpořilo celý medicínský turismus, byly intervence ČNB. Levná koruna s kurzem 27 za euro byla jediná podpora, kterou jsme dostali.“

 


Publikováno: 27.09. 2017

Diagnózy, které léčíme


Objednat se
loading