Menu
CZE
Infolinka +420 222 999 000
Oldřich - 22. 11. 2018

Rozhodl jsem se bojovat

Rozhodl jsem se bojovat

Můj příběh začíná návštěvou obvodní lékařky, která mě poslala na rozbor krve. Naměřili mi hodnotu PSA ve výši 4,73, a proto jsem musel jít do nemocnice na biopsii. Výsledek byl negativní a tak jsem si myslel, že je to v pořádku. Za půl roku jsem ale šel na další biopsii a doufal jsem, že výsledek bude opět negativní. Bohužel mi lékař sdělil špatnou zprávu, že mám rakovinu. Moje bezprostřední reakce byla: „Takže máš, chlapče, rakovinu… a to je špatný!“

Uvědomoval jsem si, že jsem v psychickém šoku, jako bych se na sebe koukal zvenku. Kolik nás je, co nás to postihlo? Vše kolem jsem vnímal tak nějak zprostředkovaně, jako bych to sledoval v televizi. Ten den si budu pamatovat… bylo to zvláštní. Nazval jsem tento stav nulový bod.

Byl jsem objednán na magnetickou rezonanci a na CT vyšetření za účelem určení rozsahu rakoviny. Výsledky sice byly negativní, ale byla mi doporučena operace nebo modernější metoda CyberKnife. Neměl jsem o léčbě dostatek informací, tak jsem jel na konzultaci přímo na onkologické pracoviště. Po konzultaci jsem se rozhodl, že operaci ani CyberKnife nepodstoupím. Zvolit jsem jen sledování hodnoty PSA, protože moje rakovina nebyla tím nejagresivnější typem.

Rozhodl jsem se, že s rakovinou budu bojovat sám všemi dostupnými prostředky. Navštívil jsem léčitele, studoval jsem literaturu, zaměřil se na alternativní léčbu. Ale hodnota PSA se postupem času zvětšovala. Následovala další vyšetření, další biopsie a hodnota PSA vystoupala až na 21,99. Pan doktor mi nastínil jedinou možnost, a to nechat si prostatu vyoperovat. Zdálo se mi, že jsem ztratil čas. Celkový výsledek mé snahy po šesti letech jsem zhodnotil jako zcela neúspěšný.

Věděl jsem pár informací o Protonovém centru v Praze. Hlavně ze zpráv, že pojišťovny se brání hradit náklady na léčení svým pacientům. Není žádná naděje, řekl jsem si. Vyčerpaný, už bezmyšlenkovitě, jsem shromáždil všechny lékařské zprávy a odeslal do Protonového centra. Očekával jsem dlouhou prodlevu, ale bylo to neuvěřitelné. Hned druhý den jsem obdržel esemesku z centra, že si mám vybrat termín konzultačního vyšetření. Ještě, když jsem stál před vstupními skleněnými dveřmi do PTC, jsem se po všech negativních zkušenost obrňoval trpělivostí a připravoval se na případné negativní pocity.

Hned po vstupu do přijímací haly se všechny moje obavy rozplynuly. Byl jsem z toho prostředí a příjemného lidského jednání s pacienty tak silně překvapen, že při prvním pohovoru s usmívající se paní na recepci ze mě vyšla tato věta: „Vy tu snad neléčíte protonem, ale láskou!“

Nejdříve jsem podstoupil vyšetření PET/CT a dále bylo potřeba udělat ještě doplňující vyšetření, která jsem naštěstí mohl podstoupit v Praze a ne v místě mého bydliště, kde jsem s péčí neměl moc dobré zážitky. V Praze mě šokovalo, že je tu úplně jiný přístup. K tomu mi lékař řekl úžasnou věc: „Na prvním místě je u nás pacient a titul až na úplně posledním!“. Jel jsem vlakem domů a stále přemýšlel, jak je možné, že to tady funguje. Doma se mi narodilo kotě a tak jsem mu dal jméno Proton.

Všechno šlo jak na drátku a já pomalu začal věřit, že už se to nikde nezadrhne. Přihlásil jsem se k vojenské pojišťovně. Vše běželo naprosto přesně, bezchybně a bez jakékoli časové prodlevy. Do konce roku 2016 jsem byl připraven k vlastní protonové léčbě – ozařováním svazkem protonů. A hned v pondělí ráno 2. ledna 2017 jsem pravděpodobně jako jeden z prvních pacientů v tomto roce podstoupil léčbu protony. Po třech měsících (po jednadvaceti dávkách ozáření) jsem měl hodnotu PSA 0,042. Po dalších třech měsících, těsně před druhou kontrolou, hladina mého PSA byla 0,01.

Na závěr bych chtěl hlavně poděkovat. Ten největší dík patří panu primáři MUDr. Jiřímu Kubešovi, Ph.D., skvělému skromnému člověku a zároveň celému jeho týmu z Protonového centra v Praze. Rád bych poděkoval ošetřujícím lékařům UroSanté a pojišťovně VoZP.

Miluji vědu, která zkoumá věci s cílem pomoci člověku. Uvědomuji si, jak je dnes velmi těžké prosadit pozitivní hodnoty. Nelze jinak než vyslovit aspoň obdiv těm, kteří přišli s myšlenkou postavit v Praze toto centrum a realizovat ho. Patří jim můj obdiv. Je to krásné dílo!

Rakovina umožňuje se nejen nad životem a nad sebou hlouběji zamyslet, ale pomáhá nám odhalit z našeho okruhu jen ty opravdu blízké osoby. A také pomáhá najít nová krásná přátelství.

Zpět