Pavel K., 50 let – Nebylo to nachlazení, byla to rakovina

Rozhodl jsem se sdílet svůj příběh, protože jsem si jistý, že i přesto, že člověk, který právě zjistí, že má rakovinu, potřebuje nejvíce odborné informace a tu pro něj nejlepší léčbu. Stejně tak potřebuje vědět, jak dané věci prožíval někdo, kdo měl úplně stejné problémy. Může se díky tomu vyvarovat různým věcem, nějaké pochopit nebo prostě třeba jenom mít pocit, že se to dá zvládnout. Vlastně tento pocit je asi stejně ten nejdůležitější.

Pokud byste se mnou někdo chtěl hovořit, domluvil jsem se s Proton týmem, že Vám na mě předají kontakt. Je potřeba hledat cestu s rozvahou, občas si nechat poradit. Proto se i já připojuju k tzv. GPS lidem, kteří se léčili „U Rybiček“, jak Protonové centrum díky krásnému velikému mořskému akváriu přejmenovává snad každý, kdo sem přišel.

 

Jak to začalo

Přesně si pamatuji na ten moment, kdy jsem se rozhodl jít k lékaři. Je to přesně rok. Pracuji ve vodárnách a často pracujeme venku. Proto mi bylo úplně jasné, že moje problémy s močovým měchýřem, jak jsem si sám „diagnostikoval“, jsou z nachlazení. Nicméně jsem si řekl, že i přesto, že trvají velice krátce, nebudu je podceňovat a pro jistotu zajdu na urologii.

 

Šel jsem si pro prášky na nachlazení

Můj lékař, kterému jsem hned sdělil moji „diagnózu“, mi místo předepsání léků, které budu týden užívat a vše pak bude v pořádku, jak jsem si představoval, oznámil, že problém budeme řešit trochu jinak. Poslal mě na různá vyšetření. Ač jsem tedy v momentě první lékařské návštěvy předpokládal, že bude zároveň i tou poslední, mýlil jsem se. Když jsem ho viděl podruhé, oznámil mi výsledek biopsie: „Máme tu jeden problém,“ vzpomínám na jeho slova, při kterých mi sice zatrnulo, ale že by se jednalo o rakovinu, to mě opravdu ani nenapadlo. „Nebudeme chodit kolem horké kaše,“ povzbudil jsem svého lékaře, aby neotálel a diagnózu mi oznámil raději hned.

 

Zatmění

Ani nevím, zda jsem tenkrát na židli naproti lékaři seděl pět minut nebo hodinu, ale zcela přesně si pamatuji na to, jak se mi zatmělo před očima. Jak jsem si v momentě uvědomil, že právě nastal nečekaný okamžik, který se týká právě mě a který mi jednou provždy změní život. Nevím, zda to byl strach, obavy, ale vím, že to byl silný moment. Zlom. Čára. Fakt. Osud, který mi chtěl něco říci, a já ještě netušil co. Jen jsem ho ve skrytu duše prosil, abych uměl sebrat veškerou sílu a postavil se oné paní Rakovině, která se zabydlela v mém těle, čelem.

 

Jaké mám možnosti?

S panem doktorem jsem řešil možnosti, které člověk s rakovinou prostaty má. Měl jsem na výběr, zda půjdu na operaci, na klasické ozařování, na hormonální léčbu nebo na léčbu protonovou. O protonové léčbě jsem slyšel vůbec poprvé. Poprvé jsem se dozvěděl i o možných účincích, rizicích a případných vedlejších účincích každé léčby. „Vy jste lékař, já vám věřím. Proto budu rád, když mi nějakou z nich doporučíte,“ požádal jsem svého doktora. Doporučil mi protonovou léčbu. Doteď mu za to jsem nesmírně vděčný a vím, že budu do konce života. To prosím říkám bez sebemenší nadsázky. Hned vysvětlím proč.

Tenkrát jsem ještě úplně přesně nevěděl, v čem spočívají rozdíly. I přesto, že mi je lékař řekl. Vše jsem se dozvídal víceméně až časem. O to více mu jsem vděčný, že mi pomohl k tomuto, jsem si zcela jistý, pro mě nejlepšímu řešení.

 

Kudy vede cesta do Protonu?

„Ale jak se na tu protonovou léčbu dostanu?“ zeptal jsem se. Můj lékař pan MUDr. Jiří Klečka, kterému tímto veřejně z celého srdce děkuji, vzal telefon a zavolal do Protonového centra do Prahy sám. Hned mě objednal na konzultaci, která proběhla do týdne.

 

Výlet do nemocnice, které nevypadá jako nemocnice

Tak jsme se s manželkou Renatou vydali na výlet do Prahy. Ani jsme neřešili, co nás čeká, protože nám to bylo zcela jasné. Kartotéka, čekárna a pár hodin v ní, všude bílé zdi a pláště, pár minut u nového lékaře a nějaký závěr. Bylo to ale jinak. I když to možná není v mém příběhu tak podstatné, pro mě byl tento moment tak ohromující, že ho chci zmínit. Zaparkovali jsme na prostorném parkovišti před krásnou klinikou s nápisem Proton Therapy Center. Hned za prosklenými dveřmi, příchozí hala je celá prosklená a plná světla, byla velká recepce, v hale příjemná křesílka a stolečky.

Zrak se mi ihned stáčel k velkému, přímo obřímu, akvárku, které je v hale přes celou jednu stěnu. Měl chuť jít pozorovat mořské ryby jako malý kluk a málem jsem zapomněl, že se musím nahlásit a řešit boj s mým osudem.

 

Čekárna jako kavárna

Během příjemné chvíle u kávy, kterou jsem s Renetou strávil v hale, ke mně přistoupil vysoký, štíhlý muž, který se usmíval, podal mi ruku a řekl: „Dobrý den, já jsem doktor Kubeš.“ V momentě, kdy se mi takto představil, a já nečekal, že si mě vyzvedne přímo lékař, jsem málem zapomněl, jak se jmenuji. „Také Kubeš,“ vyhrkl jsem po pár vteřinách s úsměvem.

 

Pochvala od lékaře za to, že jsem přišel včas

Neseděli jsme spolu pět minut, manželka nemusela čekat venku, neměl jsem pocit, že zdržuji. Naopak. V naprostém klidu jsme probrali můj celkový zdravotní stav. Měl jsem to štěstí, a dostal jsem za to od pana primáře Kubeše také pochvalu, že jsem přišel včas. Úplně včas. Hned jak jsem cítil, že se něco děje. I přes to, že jsem se domníval, že se jedná o nachlazení. Možná jsem si tím zachránil život, určitě jsem si zachránil mnoho dalších ozařování navíc. Pan doktor mi řekl, že budu pětkrát ozařován.

 

Proč jsem měnil pojišťovnu

Vše ale nešlo tak úplně hladce.

Díky tomu, že jsem přišel opravdu včas, nestresovaly mě věci, které jsem musel ještě vyřešit.

I přes to, že má na protonovou léčbu nárok každý, pokud je na ni vhodný (pozn. Proton týmu – vhodnost léčby protonem určí lékař podle typu nádoru a rozsahu), musí nejdříve zažádat o schválení této léčby Komplexní onkologické centrum. V Protonovém centru jsem se ale dozvěděl, že i po schválení tímto onkologickým centrem má poslední slovo pojišťovna. Přišlo mi z pozice člověka, který má rakovinu, naprosto příšerné, že i přes doporučení odborníků, bude nakonec o mém budoucím zdraví rozhodovat pojišťovna. Raději jsem o tom ale více nehledal. Stačilo mi vědět, že je jedna pojišťovna, a to Vojenská, která naprosto důvěřuje lékařům a ctí volbu léčby pacienta.

Neváhal jsem a okamžitě se k ní přehlásil. Měl jsem opět štěstí, že jsem přišel včas. S klidným srdcem jsem mohl počkat, než se oficiálně stanu pojištěncem VoZP, a ušetřit si nervy a stresy z celého administrativního procesu, kdybych byl u jiné pojišťovny. Takže tímto velmi děkuji i Vojenské zdravotní pojišťovně, které jsem vděčný a budu ji všude doporučovat.

 

Půl roku a leukémie jako „bonus“ k rakovině

Jak proběhl půl rok do ozařování? Opět byl pro mě plný překvapení. V Protonovém centru mi udělali PET/CT vyšetření, kromě dalších jiných. Něco se jim ale nezdálo. „Pochopil jsem správně, pane doktore, že dokud přesně nezjistíte, odkud vítr vane, tak mě nepustíte na ozařování?“ ptal jsem se lékaře. Bylo to tak. Musel jsem pár dní, naštěstí jen pár dní, čekat. Jak to dopadlo? Zjistili mi, jak tomu s nadsázkou říkám, takový „bonus“. Kromě rakoviny prostaty mi byla díky PET/CT vyšetření zjištěna chronická leukemie. Naštěstí mi ale nebránila v ozařování.

 

Toto datum si budu pamatovat – nejsou to narozeniny, ale první ozařování

K samotnému ozařování, které jsem nastoupil 1.2. 2017, bych asi dodal jen toto: dopředu jsme se domluvili, že budu docházet obden. V centru jsem strávil vždy tak necelou hodinku. Ta spočívala v zapsání se, přípravě na ozařování, samotném ozařování, které trvalo chvilinku. A to je vlastně vše.

Protože jsem jel až z Plzně, měl jsem volno. Jinak si myslím, že bych byl během ozařování schopný běžně chodit i do práce. Někdo chodí ráno běhat, já jsem holt chodil na ozařování, takto to popisuji kamarádům.

 

Já a ozařování

Ozařování je zásah do organismu, proto jsem ho na sobě cítil i já. Cítil jsem únavu, ale to ani nevím, zda bylo z ozařování, protože jsem obden jezdil trasu Plzeň – Praha a zpět, tak je možné, že to bylo z toho. Pamatuji si, že jsem ale cítil zvýšenou potřebu močení, občas i pálení při močení.

Co je to ale proti tomu, kdybych nosil pleny, kdybych měl po běžném ozařování porušený močový měchýř. A na rovinu. Obával jsem se také o ty běžné mužské funkce, protože v 50 letech je naprosto normální, že muž je zcela sexuálně aktivní. Naštěstí mě po protonové léčbě nic takového neohrozilo. Nemusel jsem také měnit image – vousy ani vlasy mi nepadaly. Takže první obavy mých příbuzných a známých se opravdu nenaplnily.

A co dál? Po ozařování jsem ihned naskočil do běžného života. Po půl roce jsem přijel za panem doktorem na kontrolu, na další pojedu v listopadu. Rád se se všemi v klidu Protonového centra pozdravím a u akvárka vypiju se svou Renatou kávu.

 

Chci poděkovat, moc poděkovat

Chtěl bych mým příběhem poděkovat skvělému profesionálovi, panu doktorovi Jiřímu Klečkovi z Plzně, který mi doporučil mého jmenovce pana doktora Kubeše. Poděkovat chci pochopitelně i jemu a všem lidem v Protonu, jak jsem si centrum nazval pro sebe. Díky nim sice vím, že žiji s oním „bonusem“ navíc, který se jmenuje chronická leukemie, ale také vím, jak si ho hlídat. Nebýt Protonu a jeho špičkových vyšetření, nevěděl bych to, a možná by se stalo, že bych na to jednou přišel, a bylo by pozdě.

 

Po půl roce k „Rybičkám“ na kávu

Když jsem byl na kontrole po půl roce v květnu, dával jsem si s Renatou, jak jsem se již zmiňoval, u akvárka kávu a došlo mi, že jsem se zapomněl pana primáře zeptat. Co mám říci svému synovi, kterému je přes 30 let, a o kterého mám strach už nyní, aby po mě nezdědil tuto hroznou nemoc? Chvilku jsem počkal, až pan primář osobně půjde pro dalšího pacienta, zaběhl jsem za ním a zeptal jsem ho. Úplně v pohodě mi věnoval pár minut, aby mi řekl, co a jak.

 

Moje doprovodkyně

Pak už jsem v klidu zamával této rybičkové budově a spokojeně jsme s Renatkou, mou ženou a průvodkyní životem, a také doprovodkyní do Protonu, jak jí říkám, odjeli zpět do Plzně.

 

Děkuju zaměstnavateli mé Renaty

Rád bych také za moji ženu poděkoval firmě, ve které pracuje, KS Lettershop logistics services, protože jí s naprostou samozřejmostí dovolili vždy jet se mnou a dělat mi doprovod. Nemusela si brát dovolenou. Stačilo jim jen razítko, že tu byla jako doprovod. Možná to pro firmu nic neznamená, ale pro nás oba to znamenalo opravdu hodně, že v takových těch zvláštních, a ne zrovna příjemných chvílích, kdy se i v padesáti člověk tak nějak před tím ozařováním bojí, možná chvílemi i jak malý dítě, mohla být Renatka se mnou. V neposlední řadě patří dík mojí Renatě.

 

MŮJ VZKAZ VŠEM LIDEM

A co bych chtěl vzkázat všem lidem zdravým?

Buďte i nadále zdraví a své zdraví si hlídejte.

Nikdy nepodceňujte ani nachlazení.

A ještě jeden vzkaz mám pro všechny, na který mě přivedl můj kamarád, který se obává jít k lékaři, aby mu něco nezjistil. Čím dřív něco lékař najde, tím lépe. Vím, o čem mluvím.

Myslete pozitivně! Vždy jak proton!

 

Pavel Kubeš

Starý Plzenec

 

Proton tým:

Pokud byste chtěli osobně spojit s panem Pavlem Kubešem, dejte nám vědět na gps@ptc.cz, rádi vás propojíme. Pavel s tím pochopitelně souhlasí a je nakloněný každému, kdo s ním bude chtít probrat cokoliv kolem léčby.


Publikováno: 17.08. 2017

Diagnózy, které léčíme


Objednat se
loading