Protonová léčba není žádný spontánní výmysl poslední doby ─ má svou historii, která sahá až do poloviny minulého století a výsledky, jež přesvědčily celý svět.
Vše začalo v roce 1946, kdy americký fyzik Robert Wilson přišel s teoretickou myšlenkou na využití protonů k léčebným účelům. Uvědomoval si totiž jejich potenciál šetřit zdravé tkáně a dopravit dostatečně silnou dávku záření i do hlouběji uložených nádorů.
O dva roky později prováděli vědci z laboratoře Lawrence Berkeleyho několik studií, zaměřených na vlastnosti protonů a potvrdili pravdivost Wilsonovy teorie. První aplikace protonového záření u skutečných pacientů proběhly v roce 1954 a spočívaly v ozařování hypofýzy u žen s hormonálně senzitivní metastatickou rakovinou prsu, s cílem zastavit produkci hormonů stimulujících růst rakovinných buněk.
Tento léčebný postup byl úspěšně zopakován v roce 1957 ve švédské Uppsale a v 60. letech jej následně převzal Harvard. Zde také došlo k vývoji technik ozařování dalších diagnóz, například arteriovenózních malformací, ale také melanomů oka, chordomů (nádorů kosti), chondrosarkomů (nádorů chrupavky) nebo různých nádorů mozku.
První práce na poli protonové léčby však byly poměrně značně limitovány: neexistovala 3D zobrazovací vyšetřovací technologie a vědci navíc museli léčbu protony aplikovat v institucích, zaměřených především na fyzikální výzkum.
70. léta znamenala další velký pokrok na poli možností protonové léčby, a to hlavně díky rozvoji a implementaci pokročilých zobrazovacích metod. Jako první se objevil CT scan, následovaný MRI (magnetickou rezonancí) a PET scanem. Tyto technologie umožnily lékařům přesněji definovat lokalizaci nádoru, a tím pádem i cílového objemu pro protonový svazek.
V roce 1985 vznikla organizace PTCOG (The Proton Therapy Cooperative Group), aby sdružovala vědce, jež mezi sebou sdíleli nápady a myšlenky ohledně dalšího rozvoje protonové léčby. Tato organizace funguje dodnes a pravidelně pořádá přednášky o výsledcích na poli jak klinického, tak i základního vědeckého výzkumu.
První protonové centrum, určené výhradně léčebným účelům a přidružené ke klinickému prostředí vzniklo při univerzitní nemocnici Loma Linda v Kalifornii roku 1990. O šest let později pak přišel další významný objev ─ tentokrát ze Švýcarska. Pracovníci Institutu Paula Scherrera zde vyvinuli a implementovali tužkové skenování (takzvaný pencil beam scanning, neboli PBS).
I v dnešní době neustále probíhají nové výzkumy na poli technologií i aplikací a rozšiřuje se i počet diagnóz, vhodných pro protonovou léčbu. Protonová centra fungují v mnoha zemích po celém světě a další desítky jich jsou ve fázi stavby nebo plánování. Protonová léčba je tak dostupnější stále většímu počtu pacientů.
Zpět na přehled
