Některé diagnózy sice neléčíme tak často jako například karcinom prostaty, ale protonová léčba u nich může být obzvlášť přínosná. Přesně takovou diagnózou jsou mimo jiné i sarkomy.
Jde o poměrně vzácně se vyskytující skupinu nádorových onemocnění: v České republice je sarkom ročně diagnostikován asi 400 ─ 600 pacientům. Patří mezi ně muži i ženy v každém věku, včetně dětí, největší skupinu však tvoří dospělí nad 50 let.
Sarkomy jsou zhoubné nádory, vznikající z buněk neepitelových tkání (mohou to být svaly, tuková tkáň, nervy, vazivo, chrupavka i kost), a objevit se mohou prakticky kdekoliv na těle ─ na končetinách, v břišní dutině i hrudníku, na hlavě i kterémkoliv vnitřním orgánu. Jen sarkomů měkkých tkání rozlišujeme přibližně 70 různých podtypů.
Příznaky sarkomů se pochopitelně liší podle toho, v jaké části těla rostou. Pro všechny společné je však zduření, které je zpočátku nebolestivé. Jak ale sarkom roste, začíná tlačit na okolní nervová zakončení a projevuje se jako tlaková bolest, která se může proměnit i v bolest ostrou, když nádor proroste i do okolních orgánů.
Pokud je sarkom uložen v povrchových částech těla, lze jej snadno odhalit pohledem nebo pohmatem. Nachází-li se například v dutině břišní, nebo jiných, zrakem ani hmatem nedostupných místech, lze jej odhalit pouze pomocí zobrazovacích metod.
Jelikož se jedná o vzácně se vyskytující onemocnění, které má navíc mnoho subtypů, nejsou žádné jasně definované obecné rizikové faktory, ani doporučený program prevence.
U jedinců, kteří se v dětství léčili s retinoblastomem, se zvyšuje riziko výskytu sarkomu po 50. roku věku. Pravděpodobně rovněž existuje spojitost mezi vystavením určitým typům chemikálií (například vinylchlorid, dioxiny nebo chlorované fenoly) a zvýšeným rizikem vzniku sarkomu. Také u pacientů, kteří byli již v minulosti léčeni radioterapií nebo byli vystaveni jiné formě ionizujícího záření, je riziko vyšší.
Na každé podezřelé zduření či bulku, zejména pokud se časem zvětšuje nebo bolí, byste měli upozornit svého lékaře. Ten vás pak může odeslat na odborné vyšetření, hlavně v případech, kdy:
Prvním vyšetřením bývá obvykle ultrazvuk, následovaný pro upřesnění buď magnetickou rezonancí nebo PET/CT scanem. Zásadní pro zjištění, zda jde skutečně o sarkom, je pak biopsie, tedy odběr vzorku podezřelé tkáně pomocí jehly a její následné prozkoumání pod mikroskopem.
První volbou léčby bývá obvykle chirurgické odstranění celého ložiska. Pokud je nádor větší než 5 cm v průměru, má vyšší stupeň malignity nebo není jisté, zda se jej podařilo skutečně odstranit celý, bývá operace doplněna pooperačním ozařováním či chemoterapií. Radioterapie může sloužit i jako cesta ke zmenšení nádoru ještě před operací.
Jelikož se sarkomy mohou nacházet v těsné blízkosti důležitých orgánů a struktur (ať už jde o orgány břišní dutiny, pánve, nervy nebo cévy), je důležité tyto zdravé tkáně chránit, ale zároveň zajistit dodání dostatečné dávky záření do nádoru. Právě v těchto případech vykazuje protonová léčba své hlavní benefity, neboť je přesná, chrání okolní zdravé tkáně, umožňuje dodat vysokou dávku záření přímo do místa, kde je potřeba a je možné ji využít i při opakovaném ozáření stejného místa.
Zpět na přehled
