Gliomy jsou nádory, vznikající z buněk podpůrné mozkové tkáně, takzvaných gliových buněk, které izolují, chrání a vyživují neurony. Objevit se mohou u dětí i dospělých, v České republice s touto diagnózou odchází od lékaře asi 700 pacientů ročně.
Podle stupně malignity se gliomy rozdělují na low-grade (nízký stupeň malignity) a high-grade (vysoký stupeň malignity) gliomy.
Low-grade gliomy rostou pomaleji, ale jelikož nebývají dobře ohraničené a prorůstají i do zdravé mozkové tkáně, bývá často obtížné je kompletně chirurgicky odstranit a hrozí riziko recidivy, se kterou je často spojována i změna malignity na agresivnější formu. Tento typ gliomu postihuje nejčastěji pacienty v produktivním věku, mezi 20 a 40 lety.
High-grade gliomy se vyznačují velmi rychlým růstem a vysokou agresivitou. Stejně jako low-grade gliomy prorůstají zdravou tkání a jejich kompletní operativní odstranění je prakticky nemožné. Vysoce maligní gliomy se objevují nejčastěji u starších pacientů, s maximem výskytu po 40 a dále pak okolo 70 let.
Vůbec nejčastějším prvním příznakem gliomu bývá epileptický záchvat, který se objeví až v 80 % případů. Další příznaky se do značné míry odvíjejí podle konkrétního umístění nádoru a toho, na jakou oblast v mozku tlačí. Mohou sem patřit:
Tyto změny mohou být velice pozvolné a subtilní, takže bývá leckdy i pro samotného pacienta obtížné si je uvědomit. Další skupina příznaků se pak objevuje v souvislosti se zvýšením nitrolebního tlaku v důsledku rostoucího nádoru:
Pokud se u vás náhle objevily některé z výše uvedených příznaků, je namístě zajít k lékaři. Ten vás v případě podezření, že by symptomy mohl způsobovat mozkový nádor, odešle na odborné vyšetření na neurologii, které zahrnuje mimo jiné i vyšetření řeči a kognitivních funkcí. Ze zobrazovacích metod hraje v diagnostice nejdůležitější roli magnetická rezonance a PET/CT s kontrastní látkou.
Individuální léčebný plán se vždy připravuje na míru každému pacientovi a jeho součástí mohou být jak operace, tak i radioterapie a chemoterapie. Primární je však chirurgické odstranění nádoru, přičemž cílem je resekce maximálního objemu nádorové tkáně tak, aby nedošlo k poškození funkčních center mozku.
Na operaci obvykle navazuje radioterapie, jejímž úkolem je zničit zbývající nádorové buňky a zabránit návratu onemocnění. Jelikož se gliomy ze své podstaty nacházejí v těsné blízkosti zásadně důležitých struktur, které jsou navíc velmi citlivé vůči záření, je plánování radioterapie značně komplikované.
Řešení zde nabízí právě protonová radioterapie, která díky své přesnosti výrazně šetří zdravé tkáně v okolí nádoru, čímž minimalizuje riziko rozvoje nežádoucích účinků jako je poškození zraku, sluchu nebo paměti. Zároveň přitom do nádoru dodává dostatečnou dávku záření, potřebnou k jeho zničení.
Zpět na přehled
