Myelofibróza je vzácné onemocnění kostní dřeně, při kterém se dřeň postupně mění ve vazivovou tkáň a přestává správně fungovat. Tělo si pak často „přesouvá“ krvetvorbu do jiných orgánů – nejčastěji do sleziny, která se výrazně zvětší (tomu se říká splenomegalie). Takto zvětšená slezina může působit bolesti, tlak v břiše, zhoršovat krvetvorbu a také komplikovat budoucí léčbu.
Myelofibróza se může objevit sama od sebe, ale také jako následek jiných onemocnění krve. Typicky postihuje dospělé pacienty středního a vyššího věku. V mnoha případech se daří onemocnění zpomalit pomocí moderních léků (např. tzv. JAK inhibitorů). U části pacientů však tyto léky přestanou fungovat a nemoc postupuje dál. V takové situaci bývá nejúčinnější možností léčby transplantace kostní dřeně (alogenní transplantace kmenových buněk).
Pokud je slezina příliš zvětšená, transplantace může být pro pacienta riziková – hůře se „uchytí“ darované buňky a hrozí vyšší pravděpodobnost návratu nemoci. Proto je někdy potřeba slezinu před transplantací zmenšit.
Dříve se to řešilo chirurgickým odstraněním sleziny (splenektomií), což je ale velký a zatěžující zákrok. Dnes se stále častěji využívá ozáření sleziny nízkou dávkou záření, které je šetrnější a méně rizikové.
Mezinárodní studie a pilotní projekty ukazují, že i nízké dávky záření dokážou slezinu viditelně zmenšit a usnadnit průběh transplantace.
Protonové ozařování sleziny pomáhá:
