Karcinom prostaty se léčí několika způsoby, přičemž výběr léčebné metody závisí na více faktorech:
stádiu a klasifikaci karcinomu, celkovém zdravotním stavu nemocného a v neposlední řadě i na přání pacienta.
Každý ze způsobů léčby má samozřejmě své klady i zápory a každý se také hodí pro jiné stádium nemoci. Rozdílný je i dopad léčby na celkový zdravotní stav pacienta, stejně jako možné vedlejší účinky, jež se mohou po absolvování léčby projevit. Jaké tedy jsou konkrétní možnosti léčby karcinomu prostaty?
U některých nízce rizikových pacientů, často starších, jejichž nádor je rozměrově malý, omezený pouze na žlázu, s nízkým stupněm agresivity (Gleasonovo skóre je nižší než 6) a dobře diferencovaný, se přistupuje na metodu takzvaného aktivního sledování. Ta spočívá v tom, že pacient dostane harmonogram kontrol u lékaře, který pacienta pravidelně sleduje a kontroluje jeho hladinu PSA. Pokud by se karcinom rozrůstal, je pacientovi doporučena další metoda léčby.
Radikální prostatektomie spočívá v chirurgickém odstranění celé prostaty a provádí se u pacientů v jinak dobrém zdravotním stavu, kteří netrpí žádnou jinou nemocí. Operace se dá provádět třemi různými způsoby:
Navzdory pokročilým technologiím moderního lékařství má operace bohužel v dlouhodobějším hledisku často negativní dopad na běžný život pacienta. Objevuje se porucha udržení moči, která je až u 20 % operovaných trvalá. Dalším častým negativním důsledkem operace je i porucha erekce, kterou v různém stupni pociťuje až 80 % operovaných pacientů.
Radioterapie je významnou a účinnou léčebnou metodou karcinomu prostaty. I léčba zářením se dá provádět různými způsoby:
Převážná většina pacientů s karcinomem prostaty však podstupuje jeden ze dvou typů zevní radioterapie (tedy fotonovou anebo protonovou). V případě konvenční fotonové radioterapie ovšem stále existuje riziko nepříjemných vedlejších účinků: poruchy erekce se objevují až u 20 % pacientů, stejně jako inkontinence.
Protonová radioterapie má díky přesnému zaměření ozařovacího paprsku vedlejší účinky u naprostého minima pacientů: riziko erektilní dysfunkce je u protonové léčby sníženo na 3 % a riziko inkontinence dokonce na pouhé 1 %.
K hormonální terapii, jež spočívá v zastavení tvorby testosteronu, respektive v omezení jeho působení na buňky prostaty, se přistupuje u pacientů v pokročilém stádiu nemoci. Hormonální léčba není u karcinomu prostaty kurativní léčebnou metodou, nicméně umožňuje kontrolu nádoru a dobrou kvalitu života po dlouhé období.
