Protože je pan Jan duchem i svou profesí obchodník, je zvyklý zvažovat více možností najednou a vybírat z nich tu nejlepší. A podobný přístup se mu vyplatil i v nelehkém období, kdy mu byl nečekaně diagnostikován karcinom prostaty. Přestože ho v prvních chvílích zaplavila panika a naprostý chaos, dokázal v dané situaci racionálně zvážit veškeré alternativy a nakonec se rozhodl se svou diagnózou obrátit na Protonové centrum.

Do PTC pana Jana zavedla poněkud nestandardní zkušenost z lékařské ordinace v krajské nemocnici. Přestože preventivní prohlídky na prostatu i odběr PSA markeru v minulosti absolvoval, výsledky bývaly v normě. „Mé onemocnění odstartoval opakovaný nález krve v moči. Zašel jsem tedy problém konzultovat ke svému praktickému lékaři, který mi nasadil léčbu antibiotiky, ta však bohužel nezabrala. Proto jsem navštívil urologa, který mi poměrně razantně sdělil podezření na diagnózu karcinomu prostaty. K mé smůle to bylo v období letních prázdnin, takže rozhovor lékař korunoval suchým sdělením, že z důvodu odjezdu na dovolenou se mnou věc dále nemůže konzultovat. Takový přístup mě opravdu překvapil, popravdě jsem byl z této konverzace zcela v šoku.“

Po odchodu z ordinace Jan zprvu vůbec netušil, co má dělat. Shodou okolností byla stejná nemoc před lety diagnostikována také jeho otci, proto si matně nějaké informace o možnostech léčby vybavoval. „Avšak do doby, než takové informace potřebujete, si jejich význam vůbec nepřipouštíte“, konstatuje s ironií v hlase. „Vzhledem k tomu, že jsem technický typ, o protonové radioterapii jsem si nějaké informace již v minulosti zjišťoval. A v okamžiku naprostého šoku a paniky se mi vyplatilo, že jsem o PTC již věděl. Po odchodu z ordinace svého urologa jsem si na centrum vzpomněl a téměř z minuty na minutu jsem ho kontaktoval. Pracovníci se mi neprodleně začali věnovat,“ popisuje Jan jedny z nejtěžších chvílí ve svém životě.

V PTC absolvoval úvodní MR vyšetření. Do dvou týdnů měl k dispozici výsledky a poté zbývalo jenom domluvit časový rozpis ozařovacích frakcí. Na léčbu do Prahy potom dojížděl sám automobilem. Sice šlo o praktický způsob dopravy, Jan však připouští, že cesty za volantem byly náročné vzhledem k tomu, že každá ozařovací kúra vyžadovala určitou přípravu. S pomocí koordinátora léčby však byl přípravný proces vhodně uzpůsoben tak, aby ho bylo možné s dvouhodinovými cestami autem zkoordinovat.

Ze své zkušenosti považuje Jan v léčbě za nesmírně důležité psychické rozpoložení a poznamenává, že se od něj vše odvíjí. „Do Protonového centra jsem přišel zlomený, ale lidský přístup personálu mě dostal zpět na správnou cestu. Dobrý dojem ve mně umocnil i moderní interiér budovy a přítomnost koordinátora, který je v PTC přidělen každému pacientovi. Musím říci, že už první návštěva v centru mě doslova nabudila, měl jsem totiž pocit, že z chaosu vstupuji do bezpečí. Koordinátor léčby se mnou probral celý proces léčby a provedl mě centrem. De facto jsem zde zažil druhý šok – přišel jsem do krásné budovy, kde se mi okamžitě někdo věnoval, a proto jsem se zde necítil pouze jako číslo na papíru. Toto považuji za důležité – myslím si totiž, že pokud by se onkologický pacient léčil v prostředí, které by se mu nezamlouvalo jak z perspektivy chování personálu, tak z hlediska prostředí, motivace k vyléčení bude upadat, protože nebudete věřit, že právě zde vás z nemoci dostanou. V PTC jsem však opravdu viděl zájem personálu o to, aby mi mohli nějakým způsobem pomoci. Šlo o přesný opak toho, co jsem zažil v krajské nemocnici.“

Po absolvování protonové radioterapie dnes Jan nepociťuje žádné obtíže a čeká ho již pouze série kontrolních testů. Právě minimální vedlejší účinky léčby Jan považuje za rozhodující faktory, které ho vedly k rozhodnutí zvolit ozařování protony. „Nejde pouze o to, zbavit se problému, ale také o to, jak s ním po léčbě dále fungovat. Já zvolil cestu s minimálními následky. Považuji za důležité vědět, že léčebných metod může být více než pouze ta, kterou vám doporučí jeden lékař. Každému pacientovi s onkologickou diagnózou bych proto doporučil, aby si o své diagnóze i o léčbě pokusil nalézt maximum informací. Sám jsem dokladem toho, že znalost všech alternativ v možnostech léčby pacientovi může napomoci, aby si v hlavě vše srovnal a zvolil si cestu, kterou pro sebe i své zdraví považuje za nejlepší,“ ukončuje Jan své vyprávění.