Vášnivého fotbalistu z malé jihočeské vesničky – Filipa by nenapadlo, že v jeho mladém věku mu do života vstoupí nádorové onemocnění. První příznaky ani nenaznačovaly, že by mohlo jít o něco vážného, ale nakonec mu lékaři diagnostikovali karcinom nosohltanu. Po dvou letech od léčby se s námi rozhodl podělit o své zkušenosti s onkologickým onemocněním, které vám přinášíme v následujícím rozhovoru…
Vzpomínáte si, kdy jste poprvé začal tušit, že se něco děje? Co vás vedlo k tomu vyhledat lékaře?
První známky, že něco není v pořádku, se objevily asi v červnu 2022. V květnu jsem maturoval, a protože jsem velký „stresař“, bylo to pro mě psychicky velmi náročné období. Zkoušku jsem sice úspěšně složil, ale krátce po maturitě jsem začal smrkat hustý nažloutlý hlen s příměsí krve. Po několika dnech mi navíc začala otékat tvář. Tehdy jsem se rozhodl vyhledat lékaře. Na ORL v jindřichohradecké nemocnici mi řekli, že jde o akutní zánět, a poslali mě domů s antibiotiky.
Předpokládám, že antibiotika nepomohla…?
Jak se to vezme. Využíval jsem je a otok skutečně zmizel. Hlen s příměsí krve však nevymizel. Vůbec mě tehdy ale nenapadlo, že by mohlo jít o něco vážného.
Po čtrnácti dnech se otok objevil znovu a byl větší. Opět jsem navštívil ORL, tentokrát v nemocnici v Telči. Tamní pan doktor poznal, že jde o něco vážnějšího. Po vyšetření mě ihned odeslal k hospitalizaci do nemocnice v Jihlavě.
Co následovalo potom?
V Jihlavě mi udělali různá vyšetření a hned druhý den mi oznámili, že se jedná o nádor. Chtěli mě převézt do Fakultní nemocnice v Motole, kde by nádor odstranili operací. Jenže ložisko už bylo poměrně velké a hrozilo, že bych po zákroku oslepl na jedno oko. Lékaři proto hledali jiný způsob léčby a doporučili mi chemoterapii a ozařování.
Jak jste se dozvěděl o Protonovém centru? A co předcházelo tomu, než jste se sem dostal?
Protonového centrum mi doporučili lékaři z Jihlavy. Řekli mi, že jde o moderní léčbu, která ozáří pouze nádorové ložisko a nepoškodí okolní orgány. Takže pro mě byla protonová léčba jasnou volbou. Ještě v Jihlavě mi domluvili vstupní vyšetření. Dostal jsem se do péče pana docenta Kubeše, který mi principy protonové radioterapie podrobně dovysvětlil. Vzhledem k tomu, že jsem měl nález v obličeji, jsem za možnost léčit se protonovou terapií opravdu rád.
Jak jste vnímal prostředí Protonového centra?
Nikdy jsem se v nemocničním prostředí necítil dobře, asi jako nikdo. Ale díky zkušenosti s onkologickým onemocněním jsem prošel řadou zdravotnických zařízení a musím říct, že Protonové centrum na mě nikdy nepůsobilo jako běžná nemocnice. Všichni, od recepčních přes sestřičky až po pana docenta Kubeše, byli milí, vstřícní a zároveň profesionální. Kdykoliv jsem se na něco zeptal, vždy mi někdo ochotně odpověděl.
Jaký byl váš návrat do běžného života? Co bylo nejtěžší a co vás naopak příjemně překvapilo?
Přiznám se, že návrat do běžného života byl náročný. Po léčbě jsem měl potíže s polykáním, což jsem čekal, upozornili mě na to už předem. Věděl jsem, že se to může stát. Měl jsem ochablé svaly na krku a musel jsem se všechno učit znovu.
Překvapilo mě ale, kolik jsem měl chuti do života. Podal jsem si přihlášku na vysokou školu, vrátil se ke hraní fotbalu, který miluji a hraji od šesti let. Tedy kromě přestávky kvůli nemoci.
Jak se cítíte dnes, když už od léčby uplynul nějaký čas?
Jsem na sebe hrdý, že se mi podařilo nemoc překonat.
Co všechno se od té doby změnilo – nejen po zdravotní stránce, ale i v přístupu k životu?
Víc si vážím každého dne a myslím pozitivně. Naučil jsem se bojovat sám se sebou v tom smyslu, že se snažím zbytečně nestresovat. To je pro mě asi ta největší změna.
Máte pocit, že vám tahle zkušenost něco přinesla?
Určitě. Získal jsem spoustu životních zkušeností, hlavně co se týče zdraví, prevence a fungování nemocnic. Věřím, že mi to všechno bude do budoucna k užitku. Také jsem se naučil více vnímat a pečovat o své tělo.
Kdybyste měl něco říct člověku, který právě stojí na začátku podobné cesty, co by to bylo? Je něco, co byste tehdy sám rád slyšel?
Ať zůstane pozitivní. Pokud je naděje, nesmí to vzdát. Já měl obrovskou podporu od rodiny i přátel. Spoluhráči z fotbalu mi dokonce udělali transparent, kde bylo napsáno, že jsou se mnou. To bylo moc hezké. Tyhle vzkazy mi dodaly sílu a říkal jsem si, že to zvládnu!
Chtěl byste na závěr ještě něco dodat?
Chtěl bych poděkovat panu docentu Kubešovi i všem, kteří se o mě starali. Jsem moc rád, že jsem měl možnost léčit se v Protonovém centru. Nedovedu si ani představit, že bych se léčil jinde.
A také děkuji svým rodičům, kteří mě po celou dobu podporovali.
Zpět na přehled
