Začalo to malou bulkou v podpaží, která se postupně u slečny Báry vyvinula v závažnou rakovinu mízních uzlin, takzvaný Hodgkinův lymfom. Ke zdárnému vyléčení nakonec pomohlo to, že ji po náročné chemoterapii čekala šetrná a cílená léčba protonovým ozařováním, u kterého v budoucnu nehrozí nežádoucí účinky.

Než se na správnou diagnózu přišlo, musela Barbora projít dlouhou řadou vyšetření. Prvotní návštěva mamocentra v jejím případě totiž nenaznačila, že by se mohlo jednat o závažnou nemoc. Do mamocentra se ale Barbora vrátila ještě před naplánovanou kontrolou. „Sama jsem si už bulku nahmatala a cítila jsem, jak změnila strukturu. Jiná paní doktorka mi tehdy kontrolovala i hrudní část ultrazvukem, a následně se dělala biopsie", zmiňuje.

„Nejprve jsem se nebála, paní doktorka říkala, že je to padesát na padesát. Když jsem si šla pro výsledky, tak jsem stále věřila, že to bude jen zánět. Doktorka si mě ale pozvala i s mamkou, takže jsem tušila, že se něco děje,“ popisuje s tím, že těžké pro ni také bylo, jak se s její nemocí vyrovnávala rodina. „Ta nemoc zasáhne celou rodinu, nejen nemocného,“ dodává.

Barboru pak následně čekalo další kolečko vyšetření, které potvrdilo, že nemoc postoupila do čtvrtého, nejpokročilejšího stádia a rozšířila se dále po těle. Na řadu tak přišla chemoterapie, kterou podstupovala v pražské vinohradské nemocnici v šesti cyklech po třech týdnech.

První dva týdny je člověk jako ležák, nechce se mu nic dělat, tělo je unavené, já jsem nemohla ani číst. Kvůli léčbě jsem nechodila ani do práce,“ vypráví mladá žena.

Ani po chemoterapii neměla ale vyhráno, opětovná kontrola ukázala, že léčba u ní vyvolala metabolickou reakci, což mohlo naznačovat další zánět v těle nebo další lymfom. S tím už zpravidla pomáhá fotonové ozařování, které ale bývá pro pacienta větší zátěží než chemoterapie, jelikož takzvané ionizující záření může vyvolat nežádoucí účinky v budoucnu.

Alternativou je protonová terapie, která cíleně ničí nádorové buňky ozařováním protony. Metoda tužkového skenování dokáže s milimetrovou přesností zacílit a ozářit protonovým paprskem oblast nádoru s minimálním poškozením okolních zdravých tkání a orgánů.

Léčba pomocí protonového ozařování nakonec pomohla i Barboře. „Když mi řekli, že jsem zdravá, byl to skvělý pocit. Ani se to nedá popsat. Jsem opravdu ráda, že jsem po léčbě mohla jít ještě na ozařování, protože je to jistota, že se nemoc nevrátí,“ zmínila s tím, že díky nemoci, kterou, zdá se, zdárně překonala, se jí změnily i životní priority.

„Člověk si začne víc vážit života. Začala jsem například častěji chodit na výlety. Také si teď víc myslím, že je dobré odpočívat po práci a říct si někdy, že místo vaření si to jídlo objednám, když to finance dovolí,“ dodává s úsměvem.