Vstřícnost, empatie a snaha hledat řešení tam, kde se jeho nalezení nejeví zcela jednoznačně, lze jistě považovat za kvality, které pacient v léčbě ocení v kterémkoli zdravotnickém zařízení. Tím spíše, jedná-li se o onkologickou léčbu dětského pacienta.
A zcela individuální přístup k nemocnému se vyplatil také zkušenému týmu pražského Protonového centra při léčbě malého Honzíka, který zde ukončil onkologickou léčbu nádorového onemocnění.

 Díky trpělivosti a vůli se lékařům a radiačním sestrám podařilo něco skutečně neobvyklého. Dokázal se totiž domluvit s ani ne čtyřletým pacientem, aby během ozařování vydržel bez pohnutí ležet. Díky tomu mohl malý Honzík absolvovat 20 ozařovacích frakcí protonovým paprskem bez nutnosti celkové anestezie. Podle vrchní sestry Michaely Čekanové nebývá obvyklé, aby ani ne čtyřleté děti zvládly ozařování bez nutnosti kompletního uspání. „U takto malých dětí se spíše připravujeme na to, že léčba v anestezii proběhne. Občas se ale opravdu objeví děti, které mají určité předpoklady. Prvních několik dní to byl velký adrenalin, zda se ozařování bez anestezie podaří, nebo ne. Ale Honzík byl opravdu báječný, máme za něj všichni obrovskou radost. Mile mě překvapil hned při prvním kontaktu. Hezky vnímal, komunikoval a souhlasil s tím, že vyzkoušíme ležet a nehýbat se.“

 Skutečně individuální přístup k dětem ocenila i maminka Honzíka. Podle jejích slov bylo při léčbě také velikou výhodou, že si Honzík vlastně svou nemoc ne zcela uvědomoval. „Jsem za to vlastně ráda, nikdy jsem Honzíkovi ani neříkala, že je nemocný. Sama jsem byla překvapená, že to takhle zvládl na ozařovně uležet. Neskutečně nám s tím pomohla sestřička z anesteziologie, bylo to vlastně díky ní, že Honzík vše zvládl. Natolik si sestřičku oblíbil, že byla schopná se s ním na všem domluvit, nosila mu plyšová zvířátka… Vše mu dokázala podat tak, že věděl, že když bude během ozařování v klidu ležet, plyšové zvířátko na konci ozařování dostane. Přítomnost sestřičky byla skutečně klíčová, i pro mě to nakonec bylo překvapení, sama jsem tomu nevěřila, že to Honzík zvládne.“

 Protože ne vše se dá do detailu naplánovat, o to více je nezbytné, aby zdravotníci fungovali jako tým sehraný na všech frontách. Barbora Ondrová, která v Protonovém centru působí jako dětský radiolog, poukazuje na to, že z hlediska radioterapie u dětí je potřeba více trpělivosti. Není možné v ničem spěchat nebo tlačit, a to hlavně v počátcích, když si dítě na tým lékařů zvyká. Kromě trpělivosti
a motivování dítěte hraje nespornou roli také vhodně zvolená komunikace – a to nejenom mezi personálem a malým pacientem, ale také mezi lékařem a rodičem a rodičem a jeho dítětem. „Pro rodiče je velmi důležité pochopit smysl toho, co se během léčby jejich dítěte děje. Velmi ocení, když personál dokáže vyjít vstříc maličkostech tam, kde to je možné. Jen tak mohou lékařům i svému dítěti pomoci zvládnout celý proces co nejklidněji. Myslím si také, že pro ně hodně znamená, když jim umožníme být léčbě přítomni, nebo když ukážeme celý proces uvedení dítěte do celkové anestezie. Dětem se zase snažíme vysvětlovat vše co nejjednodušeji, uvádíme srozumitelné příklady a medicínské věci popisujeme nemedicínskými slovy. S rodiči se průběžně potkáváme po celou dobu léčby, mohou tak klást otázky a navzájem si doplňujeme informace. Není to pouze o prvním a posledním kontaktu,“ vysvětluje principy komunikace v centru doktorka Ondrová.

 Otevřenost v komunikaci také pomáhá rodičům rozptýlit případné obavy z toho, co jejich dítě při protonové terapii vlastně čeká. „Na začátku jsem se bála, že se při ozařování Honzík nevydrží nehýbat, že třeba spadne. Ale postupem času jsem zjistila, že strach mít nemusím, Honzík není hloupý a pochopil, že se nesmí pohnout. Když mi na začátku lékaři oznámili, že budeme muset jet do Prahy na protonovou terapii, úplně jsem se nejdříve sesypala, protože jsem samozřejmě neměla tušení, do čeho jdeme. Co to bude znamenat pro Honzíka. Lékaři se mi to snažili nastínit, stejně jsem se však bála. Ale v Protonovém centru jsem zjistila, že vlastně není, čeho se bát. Paní doktorka Ondrová nám vše vysvětlila a potom sestřička na ozařovně byla zkrátka úžasná. Nakonec jsme to zvládli nad očekávání. Za celý rok léčby pro nás byl pobyt v Protonovém centru asi tou nejpohodovější věcí, pokud se to tak dá říci,“ s vděčností konstatuje šťastná maminka malého pacienta.

 Personál Protonového centra má vysoké odborné znalosti a předpoklady pro péči o onkologické děti. Navíc ho práce s dětmi baví, všem přináší radost a na výsledcích je to potom vidět – úspěšně léčený malý pacient je odměnou všem.